Počítač má dnes každý jistě doma. Neznám domácnost, kde by ještě nebyl a znám málo domácností, kde je pouze jeden. Většinou má již každý svůj. V každém pokoji se nalézá nějaký notebook. Děti jej mají kvůli škole, ale hlavně na hraní her. To hýbe jejich světem nejvíce. Takže zaslechnout debatu na vysoké úrovni, co se tohoto fenoménu týče, není žádný problém. A tak můžete pochytit věty jako například „Hele, na dvou giga ramce a procáku co taktuje na jedna čtyři tuhle gamesku nerozchodíš ani v mini rozlišení.“
Pokud nevíte, o co go, tak se hoďte do hapáče a já vám to nacentruju.
Ten první údaj je o velikosti RAM, to je paměť, která je velmi důležitá a pomáhá hlavnímu procesoru. Ten je v oné výše psané větě zmíněn slůvkem procák a že taktuje na jedna čtyři. Což znamená, že v počítači je procesor o frekvenci 1,4 Hertzů. Na čemž by šlo možná rozjet tak šachy. Bohužel zde nemohu rozebrat procesor jako takový dopodrobna, ale všeobecně lze uznat, že čím vyšší frekvence, tím je lepší. I když hraje roli více věcí, například jádra nebo architektura.
Gameska je pak hra a mini rozlišení je to, co vidíte na monitoru. Opět zde platí, čím vyšší číslo, tím kvalitnější obraz.
Tak jsme letmo nahlédli pod kapotu počítače. Samozřejmě, že tam nejsou jen věci výše popisované. Je tam spousta dalších součástek. Například větráčky, hard disk, mother board, což je mateřská deska, na které je umístěna většina komponentů a další věci dle vybavení. Na starších strojích se nacházely mechaniky například na diskety nebo CDéčka. Tyto jsou již vytlačovány USBéčkem, takže se s nimi asi již moc nesetkáte. Doba vypalování disků je nenávratně pryč, přesto však ještě jsou, protože jejich cena je stále výhodná. Sice již méně, ale je. A přijde doba, kdy se i tyto mechaniky z počítačů odeberou do křemíkového nebe úplně. Jen starci jako já pak budou vzpomínat, co znamenalo, když takzvaně „podtekl buffer“.